Tak jako plod střídá květ a sníh zase listí. Podzim, znejistěn, přimluvil se za mé čtvrtstoletí dnes. Větráky se točí naopak, veverky stíhají divočáky, sojky míří za malíři, stoly pouští odnože, stmívá se už ráno.
Kdeže ! Za vteřinu neunikne rok. A zároveň ano. Když uposlechnu svůj klid, vykolejím. A ovšem se připletou lidé, ti směšní, co nechápou ty vážné za hluchými zdmi a v odumřelých lebkách lomikámen.
To právě ten ! Ten kámen-nerost náhradník. Vnější příčinou rámovat a přece vlastní si přihnu ze slibu. Je málo slaný a trpký, jak poctivě odvařený je.
Tu lež nechť svléknu bez tíhy se ohlédnout.
Ještě než ale dopovím beze slov záblesk ten.
... že jsem, který jsem. Tak jako plod střídá květ
a sníh zase listí.
Žádné komentáře:
Okomentovat