Stejným životem

Čtenářko, Po kopání sond se v denním zpoždění dozvídáme výsledky. 
Nalezena koluvizem!
Docent Vavříček, přední odborník na lesnickou pedologii na ni čekal celý život, aby ji sám vykopal a určil. Student prof. Rejška ale ví kam zamířit krumpáčem. 
A pak ohnout záda jako hrobník.

Scházíš sesuvným územím. 
Asarum, pulmonaria, impatiens, bršlice, čarovník
Tvoje holky jsou ucouraný, cestáři vás jen za úsměv pustí přes most pažící hluboký železniční zářez.

Odpoledne sedíte nad poznámkami a záznamy z mapování, tělem i duší vrůstáte do archetypu pastelkářů a pravítkářů zde, v samotném srdci Bílých Karpat. V sozologické mapě značíte každý lýkovec, vstavač, dřín. Mezi spádnice pak expoziční růžici, náspy, broukoviště.

Při přejezdu mezi Pitínem a Šumicemi to drncá, prázdně zíráš z okna.
Asi víš, čtenáři, komu to všecko navykládáš. 
Jak se o tě těžký frajer ekologie lesa otřel letmým uznáním,
kolik klíšťat jsi cvrnkul do propadla dějin
a proč ti z toho nezůstane fotografie, proč je to dobře.
Generace krajinářů jistě projížděly stejným vlakem, stejným místem, stejným časem.

Stejným životem.

Hostětín

Á  vida vida !
Áron východní, to už jsem dlouho neviděl...
(Honza Lacina se v plnovousu usměje a pohladí spodek břichu. )
Čmucháme ve spodní části táhlého mírného svahu podélně nepravidelně zvlněného lesními cestami.
Fytocenologický snímek. Verdikt?
Lipojavorové dubové bučiny s jasanem.

Večer jdu reklamovat nabídnutou ořechovku, že tam jsou višně, dostanu od starých kantorů ještě jednu ořechovku abych neprskal. Za chvíli přicházejí ještě s pálenkou kdoulí a durancií, které nejdou od pecky.

Když nastane jablečná sezona, sjede se do dvousethlavého Hostětína tři tisíce lidí, zapadlé to  bělokarpatské vísky, metropole udržitelného rozvoje. Hospodu už dávno zavřeli, protože prý všeci chlaščó mošt.

V sesuvných svazích Uvezlisek zkoumáme nátrže, transportní zóny a půdní typy až po varietu.
Kambizem vyluhovaná mělce melanická akumulovaná.
V metru konsolidované zeminy nacházím uhlík. Prokazatelný důkaz pastvy v lese sto let zpátky.
Carex remota, flacca, sylvatica, pilosa...
Čarovník, kozlíček, dymnivka, plicník, žabník a vstavač.
Čtenářko, vstavač !
Jsem čaroděj bylinného patra a ačkoli nevařím odvar z durmanu ani si do očí nekápu atropin z rulíku zlomocného, dovedu rozklíčovat prastaré vazby mezi půdou a vegetací.
Čaroděj ekologie.

Hú !

Třebízského 25. Po stromech pentle a dvoutunový Husovický zvon se opět rozezněl.
Zastavuji na ulici, nedutám.
Zpětným vrátkem času pronikám ospalým okem z deky bytu bývalé vojenské tvrze Králové.
Kdesi nedaleko se jistě před stopadesáti lety prudce otevřely dveře, v nichž stanul v pevných botách a plášti proti vichřici vrchní respicient Josef Němec. Když se totiž po čase rozhodl najít si ženu, netušil, že bude na její slávě pouhým přívěškem.
Já zatím upočítávám čas do svého prvního přívěšku, Jánského plakety. Darovat krev je povinnost.
Otočím hlavu a opět po letech sedím v podkroví skleněné louky, kde již grénu netočí, to ale nevadí.
V loketní jamce mi zasychá vpich a já to stále vím.
Kormidelníka se nemusím vůbec ptát.
Vše je v pořádku.

Lekce ukrajinářství