Čtenářko, Po kopání sond se v denním zpoždění dozvídáme výsledky.
Nalezena koluvizem!
Docent Vavříček, přední odborník na lesnickou pedologii na ni čekal celý život, aby ji sám vykopal a určil. Student prof. Rejška ale ví kam zamířit krumpáčem.
A pak ohnout záda jako hrobník.
Scházíš sesuvným územím.
Asarum, pulmonaria, impatiens, bršlice, čarovník
Tvoje holky jsou ucouraný, cestáři vás jen za úsměv pustí přes most pažící hluboký železniční zářez.
Odpoledne sedíte nad poznámkami a záznamy z mapování, tělem i duší vrůstáte do archetypu pastelkářů a pravítkářů zde, v samotném srdci Bílých Karpat. V sozologické mapě značíte každý lýkovec, vstavač, dřín. Mezi spádnice pak expoziční růžici, náspy, broukoviště.
Při přejezdu mezi Pitínem a Šumicemi to drncá, prázdně zíráš z okna.
Asi víš, čtenáři, komu to všecko navykládáš.
Jak se o tě těžký frajer ekologie lesa otřel letmým uznáním,
kolik klíšťat jsi cvrnkul do propadla dějin
a proč ti z toho nezůstane fotografie, proč je to dobře.
Generace krajinářů jistě projížděly stejným vlakem, stejným místem, stejným časem.
Stejným životem.
Žádné komentáře:
Okomentovat