Hostětín

Á  vida vida !
Áron východní, to už jsem dlouho neviděl...
(Honza Lacina se v plnovousu usměje a pohladí spodek břichu. )
Čmucháme ve spodní části táhlého mírného svahu podélně nepravidelně zvlněného lesními cestami.
Fytocenologický snímek. Verdikt?
Lipojavorové dubové bučiny s jasanem.

Večer jdu reklamovat nabídnutou ořechovku, že tam jsou višně, dostanu od starých kantorů ještě jednu ořechovku abych neprskal. Za chvíli přicházejí ještě s pálenkou kdoulí a durancií, které nejdou od pecky.

Když nastane jablečná sezona, sjede se do dvousethlavého Hostětína tři tisíce lidí, zapadlé to  bělokarpatské vísky, metropole udržitelného rozvoje. Hospodu už dávno zavřeli, protože prý všeci chlaščó mošt.

V sesuvných svazích Uvezlisek zkoumáme nátrže, transportní zóny a půdní typy až po varietu.
Kambizem vyluhovaná mělce melanická akumulovaná.
V metru konsolidované zeminy nacházím uhlík. Prokazatelný důkaz pastvy v lese sto let zpátky.
Carex remota, flacca, sylvatica, pilosa...
Čarovník, kozlíček, dymnivka, plicník, žabník a vstavač.
Čtenářko, vstavač !
Jsem čaroděj bylinného patra a ačkoli nevařím odvar z durmanu ani si do očí nekápu atropin z rulíku zlomocného, dovedu rozklíčovat prastaré vazby mezi půdou a vegetací.
Čaroděj ekologie.