Hú !

Třebízského 25. Po stromech pentle a dvoutunový Husovický zvon se opět rozezněl.
Zastavuji na ulici, nedutám.
Zpětným vrátkem času pronikám ospalým okem z deky bytu bývalé vojenské tvrze Králové.
Kdesi nedaleko se jistě před stopadesáti lety prudce otevřely dveře, v nichž stanul v pevných botách a plášti proti vichřici vrchní respicient Josef Němec. Když se totiž po čase rozhodl najít si ženu, netušil, že bude na její slávě pouhým přívěškem.
Já zatím upočítávám čas do svého prvního přívěšku, Jánského plakety. Darovat krev je povinnost.
Otočím hlavu a opět po letech sedím v podkroví skleněné louky, kde již grénu netočí, to ale nevadí.
V loketní jamce mi zasychá vpich a já to stále vím.
Kormidelníka se nemusím vůbec ptát.
Vše je v pořádku.