Můj drahej Ýmo Mihai po letech otevřel ústa:
Vracel jsem se zpátky podél řeky.
Proud se pohyboval pomalu opačným směrem.
Sebejistě. Tak jako vždycky.
Všude kolem bylo klid a mír a ticho.
Jen suché větvičky občas zašeptaly: "Hej rup."
Blížil jsem se zpátky.Najednou jsem zaslechl z lesa vedle řeky zvláštní úpěnlivý zvuk. Byla v něm směs strachu, samoty a beznaděje.Šel jsem za ním. Musel jsem.Trochu jsem se bál a byl jsem hodně zvědavý.Odhrnul jsem spadané větve a pod nimi se klepal pes. Vzpomněl jsem si na ptačí mládě a věděl jsem, že psa na strom dát nejde.Byl jsem pryč dlouho, protože jsem byl někde jinde. Ale nikdo si toho nevšiml.
.
Vracel jsem se zpátky podél řeky.
Proud se pohyboval pomalu opačným směrem.
Sebejistě. Tak jako vždycky.
Všude kolem bylo klid a mír a ticho.
Jen suché větvičky občas zašeptaly: "Hej rup."
Blížil jsem se zpátky.Najednou jsem zaslechl z lesa vedle řeky zvláštní úpěnlivý zvuk. Byla v něm směs strachu, samoty a beznaděje.Šel jsem za ním. Musel jsem.Trochu jsem se bál a byl jsem hodně zvědavý.Odhrnul jsem spadané větve a pod nimi se klepal pes. Vzpomněl jsem si na ptačí mládě a věděl jsem, že psa na strom dát nejde.Byl jsem pryč dlouho, protože jsem byl někde jinde. Ale nikdo si toho nevšiml.
.
Tenhle tvůj text mi inspiroval sen, na přání povyprávím. Pointa: nebuď dlouho pryč, chyběl bys.
OdpovědětVymazatL.