Vysloveně pokládáš svou přetěžkou hlavu na lesní půdu a zavíráš oči. Co neslyšíš, čtenářko !
Stále pevný ryolit spodního permu, tiše zakletý v Broumovském souvrství Lugické oblasti.
Vložky šedých pelitů, tufy a tufity, vzdáleně dunící pláč uhelných slojek svrchního karbonu.
Jemnozrnné mravenčení mravenců Mravenčího vrchu.
Slyšíš ten umíněný hlas postvariských magmatitů, které čekaly příliš mnoho milionů let pod krustou zemské kůry, než aby zmeškaly poslední paprsky prvohorního slunce.
Vrůstáš do těch prvohornin.
Sleduješ jak dějinami Země pochodují nahosemenné rostliny, v závěsu plavuně, přesličky.
V nitru ti bublá: Neboj, jsou to jen stovky metrů mocné pyroklastiky, kyselé lakolity a lávové příkrovy. Říkali Ti, že se historie opakuje, že? Tedy viz útržky Tvého permokarbonského mládí !
Nejprve výlevy bazaltů, pak hned melafýr...
Až po desítkách milionů let jsi v sobě začala nalézat toužené zrudnění: bornit, pyrit, chalkozín, sfalerit, stejně jako nádherný malachit či azurit, baryt...
Vraní hory !
Žádné komentáře:
Okomentovat