Mám v ruce šití, spravuju si ponožku. Okatě.
Zítra bude zápich z kytek. Už se to blíží.
Locika kompasová, Pelyněk černobýl, Třtina křovištní.
A pak grandiosní představení, přímý přenos z hostince Krypta.
Z klevet - vrána si lítá někde v luftě, nemám páru.
A pak ta smíchem vpřed, byl tam metafyzický potlesk. Dost.
Sejdeme se někde u antuky, přitáhneme pruhovanou merunu a zaplácáme si voliš.
Bude to parádní. A vůbec dost vzpomínání do budoucnosti...
Táta kdysi za hlubokého totáče seděl po zkouškovém v jedné z pražských hospod. Jiří Černý tam pouštěl desky a v pokročilém večeru se pak osazenstva zeptal co pustit.
A táta zvolal:
She's leaving home.
A jinak, že jsem moc rád na světě.
Žádné komentáře:
Okomentovat