S Klárou jsem se po letech potkal jen na chvíli. Po krátkém mazlení a přestřelce se jí kouřilo od vlasů. Kéž by v poslední chvíli měla kocoura k mání. Postrach se pod krempou zamračí, jeho pohyby vnímáš jen jako sekvenci.
Mám chuť stočit ramena do brčka a protáhnout se sestupnou šachtou Pražské kanalizace a najít, co je nutné. Třeba kulomet Red Baron, originál ze slavného rudého trojplošníku, který měl pod palcem elitní letec první světové války, baron Manfred von Richthofen. Víš, kdo to byl, čtenáři?
Postrach v koženém kabátu se ohlédne a mrkne. V lačné rozrušenosti zdvihne větu nezaměnitelným A! Jiřímu Kulhánkovi do konce věků bude patřit pantheon českýho scifi.
Posázavským pacifikem se projel nejeden tramp. Bratři Ryvolové u jeho trati nejednou zpívali o Poslední míli nebo o letokuzích vlastní duše. Každým rokem jim prostředím potlachu byl právě les v nejobecnějším slova smyslu.
To nám mnoho neřekne o skutečném kytarovém mágovi Brněnského nebe, Vladimíru Mertovi.
Už zase zírám skrz zabroušený sklíčko do prozřetelnosti a špičkou plosky si dupu do rytmu 0:0 od čundrgrundu, hned po antabus blues.
Ze starých džínů jsem si ale ušil futrál na tágo.
Dneskonc ho se Štofim prubnem.
Žádné komentáře:
Okomentovat