Jimmy Mcnulty se zády opírá o kapotu, na obzoru visutý most.
Končí jeho pátá serie, jeho poslední serie. Díky němu vím, jak se z hajzla stává slušňák, ze slušňáka hajzl jen proto, aby se stal opět slušňákem. Přes tu první fázi se náměstek Cedric Daniels nikdy nedostane, než výt s vlky, raději odkráčí na odpočinek předpisovým krokem. Jednou nohou v blátě a druhou rukou za pasem nakonec dosáhne svého Lester Freamon, do vyřezávaných postav vkládá duši. Bunk Moreland dává (fuck) ačkoli není na řadě. Zatímco se Marlo úderem lokte vrací na ulici, Bubbs odříkává svoje pokání a malej Omar drží stráž u nebeský brány, stejně jako Stringer, Bodie, Snoop, Butchie, Prop Joe a další.
Po pěti sezonách nejlepšího seriálu na světě cítím mravenčení blaha.
Ale stejně jako rok zpátky i dnes vím o vanutí za pravým ramenem.
Vím o opeřených mrákotách něžně se snášejících na moji hlavu, jakmile zavřu oči s kocourem ve slabinách. Vím o jeho tajných skrýších na nežehlených osuškách, zatrávených pavoučích nožkách v jeho malém žaludku, o rozdvojené srsti při patě jeho ucha.
Vím, komu dlužím chůzi před rozbřeskem na obnažených prvohorních vápencích, komu komentář u textu, komu obejmutí, komu výkresy, komu přechod hřebene na běžkách, komu zpívání písně "Zatím, co se koupeš" zatím, co se koupe, komu vlastní krev, komu vlastní život.
Žádné komentáře:
Okomentovat