Na zdech přimrzá pátá Glassova etýda.
Krásná polonina, Svídovec, proslulý Vihorlat.
Zítra budu ještě hýčkat svoje neposlušný tělíčko na svatbafestu, kdesi v trávě nebo kdesi na polštáři, ve světlíku. V neděli už nás ponese expres 141 Landek někam směrem Košice, kde před drahně lety můj strýc dosluhoval povinnou vojenskou službu.
Doufejme, že se bude ve vagonech čudit, hrát na kytaru, chlastat, hlasitě kvičet a že nás někdo okrade, tak zní legenda k itineráři cesty.
Dvořák s Marxem nasadí humorem zcepenělý výrazy a Novák se jen přichechtne nad mým prosím.
Můj problém jeho problém. Káceli jsme tenkrát jasan, dneska by šel sám, když jsme začali tušit, kam tenhle výlet nevyhnutelně pospěje.
A až dojedu někam, kde mě nikdo nenajde, zase zavřu oči, dozunknu zbytek z kuželky a rozmachem letitýho krupiéra vyšlu čumarty na šecky světový strany.
Žádné komentáře:
Okomentovat