Projektantská sekaná

V hlubokých dvanáctkách hltáš výměnný výkresový formát. Situace, podélný, příčný, kubatury. Cesta, příkop, průleh, poldr, dlažba na cementovou maltu.
Mít tak bagr, na místě zasypeš imaginárního kolegu Evžena Animuka těžkým kamenným záhozem nad 200kg/kus.V poslechu rozhlasových vln zapojuješ nepoužívaný závity. Už víš, že ty tvý maj raději notový zápis než matematický, třebaže diskrétní, bez čísel.
Stejně jako miliony užívaný cad i ty už umíš svoje myšlenky ostříhat, otočit, oříznout, zaoblit, zrcadlit v ekvidistantách, kopírovat a okótovat v různých hladinách.
Pak ale chceš odměřit, co zbylo. To jsou jen trosky technické dokumentace, které hladinami, stejně jako realitami neřízeně proliferují. Z tečných napětí jsou najednou netečná, z odtokových křivek stočené přímky, nemluvě o stozích dějinných výkresů zaprášených v archivech.
Dokud nevytáhneš hw hlíč, jsou tvý očiska zakutý v černým prostoru výkresové reality.