Jedeš utobusem, vlakem, stopem, čtenáři, skoro zabloudíš, najednou je noc a ležíš za táborákem.
Klepeš se zimou, až se hory zelenají, na kousku těla teplo přijímáš, na zbytku ale prohráváš na celé čáře.Ráno vstáváš jako Jiří Schmitzer, když hrál umrlce ve zfilmované Svatební košili.
Hned pak šviháš loňským prýtem jasanu a v dozoru vedeš stádo Hornosvrateckou vrchovinou, úředníky v zádech.
Čilina čuje něco na zemi a jen se ozve "Zašlápni ji!" s údivem místo dovětku.
Na chuderu myš se už nepodíváš, vzduchem létají návody na šití a v rukách
domácí pálenka, jablka ze všech koutů.
A slyšíš o básních z pytlíku na zvratky, jak na ovce volat, co s nelegálním zalesněním, jak vyléčit rány krajiny a jak je mít rád.
Fouká a už brzy dotáhnete chlupatou karavanu údolím Křetínky ke Kavinskýmu potoku.
A pak vrchol kopce a jedliny, že bys je oplotila. Kdesi v údolí teplý oběd, italský mošt a kost z jeskynního medvěda z vykopávek u býčí skály...
Ještě to nevíš, ale zanedlouho tě koza vyškolí v běhu lesem, ztratíš telefon a nalepený na řidiče pojedeš do Brna sto kilometrů ve stoje.
Den ti už zase hasne, čtenáři. Pokolikáté už?
Žádné komentáře:
Okomentovat