Do rukou bereš bělavou hadru a jdeš uklízet.
Pářeš starý rány, ze kterých to sákne, promazáváš rýžovým octem, nasloucháš.
Mezi zuby starou žínku a tiskneš. Kéž bys jen škváru zadřenou v koleni drbala rejžákem !
Z bolesti se ti už i potí plosky, podkolenní jamky, sternum i tenká kůže na páteři.
Drhneš.
Předloktí se ti freneticky třese, břicho svírem necítíš, pro slzy nevidíš.
Když přikápneš sůl, strop trpění se propadne do dalších pater.
Přerývaně vydechuješ, pracující zápěstí v ohni.
Když se vší silou nadechneš, kamera se vzdaluje.
Nechává tě v ozvěně kachlový samoty.
Pořád tam.
Au. Myslím, že když jsem svoji literární vášeň začala Thomasem Harrisem, tak mi to trochu patří.. Ale stejně. Štípe!
OdpovědětVymazat