Rumcajs

Čtenářko !
Vítej v přesuchým podzimu, přišel z ničeho nic, kolikrát jsi se v něm už ocitla?
Věř, že chvíli pozor nedáš a už potmě chvátáš lesní cestou vstříc svítícím očím a hihňající se hřívě.
Pak léta mlasknou závěrkou a nejapně mžouráš na zemi chaty v Olomučanech, zase se Ti nechce vstávat, čtenáři, ten moment jako by zalili do jantaru.
Jako vějíř se Ti rozevírají pod rukama dekády co den, co hodinu. Co noha nohu mine.
Cvak, stojíš v oválném slaměném domě a víš, co je to domov.
Cvak, bezhlesně zíráš na rezavý dějiny Dolních Vítkovic. Plechy jejich silážních věží mají i na samotným Islandu, fakt.

V krátkých zobácích čteš o pospolitosti, v Bělským lese o osvobození.
Ale už dost, čtenářko, blíží se poslední převlek.
V kouzelným lese se prochází Manka a Cipísek.
Rumcajs?