Na Jánské jsem spal nad nespočetným množstvím bankovek, na stropě spořitelny. Tři na pokoji a nikdo v noci neťukal násadou od koštěte. Jen přes trojitý skla se jednou z ulice ozval zoufalý ryk melancholického opilce, který napůl zpíval, napůl plakal. Na střeše svou roli neplnily plašiče holubů, nedopalky jsme házeli dolů šest pater a dole se na rozdíl od naší kuchyně uklízelo. Ve spíži byla tajná skrýš desítek předchozích studentů - jejich polorozpadlé vysavače, plechovky, obaly od pánví a spotřebičů byly tajemnou odvrácenou stranou. Chodil jsem na cihlářskou, kde umělci z favu kouřili v celým bytě a kde brácha někdy ani nevstával z peřin a už klepal do popelníku. Student sochařství nutně potřeboval na klauzury odlít moji pravou paži a než jsem si uvědomil, že mi sádru patlá i do podpaždí, byla tvrdá. Byla to tvrdá zkouška, vydrolený skoronerost ostrými záškuby trhat, zaživa. Jednoho dne se sochař objevil po opici ležící na parketách. Místo neprostupné kštice dredů měl hlavu oholenou jako dětská prdýlka a když si, ještě v trenkách ráno zapálil vítězné cigáro, smál se skoro nepříčetně.
Staňkova byla požehnaný ráj nostalgie. Ve vysokých stropech jsem si žil jako pod blankytným stanem. Hluboko do noci jsem zíral do monitoru a chlaščal kávu páchnoucí sifonem. Moje letitá spolužačka mezitím plakala nad bakalářskou prací. Pro narozeniny jsme oslavence táhli pět metrů do hospody U Míče, kde za těžkou devizovou měnu platily zámořské rumy. Na zahradě vnitrobloku se potulovaly kočky a když v kuchyni praskla žárovka, vzali jsme ji ze záchodu, do kterého jsem se uměl dobýt, když ze sedmi lidí na bytě nezbyl nikdo. Jezdil jsem do kavárny Zastávka, aby moje spolubydlící neměla dlouhou šichtu... a nechal jsem se vyhodit ze studií.
Moje jediný koleje na JAKu jsem žil sotva čtyři měsíce. Se samozřejmým studentem z agra jsem chodil na pivo víc, než s kým. Byl jsem v pětadvaceti studentem prvního ročníku krajinářství a vůbec jsem neměl páru, kam se můj život šine. Když byl Tomáš ve škole, nežinýroval jsem se otevřít okno a ubalit si viržínko. Připadal jsem si tam jako v nemocničním vězení a dodnes lituju, že jsem ani jednou nepozval lidi k sobě na palandu a nezahrál jim nějaký Plíhaly, Trabandy, Volanty ani jiný těžký frajery tuzemský muziky, toho času v kurzu.
Málem bych zapomněl na zlatý Úvoz, na který jsem se ze dne na den, prvního ledna, odstěhoval z kolejí kvůli letitému příteli, kterého vyhodili z domu a já mu pomohl najít nový pevný bod v životě. Navždy mě to bude těšit. Byl to další upatlaný byt plný sedmi polostudentů, ve kterém se neuklízelo. Okny táhlo, topení netopilo a v létě se pro výheň nedalo spát. Pod radiátorem byly chomáče prachu velké jako adolescentní potkan, ve starých skříních jsem se mohl schovat a nikdo by mě nenašel. Parkety vrzaly, koberec v chodbě byl přímo eklhaftozní a i zde, v zádveří, byl životní sklad celých generací, snad nevykliditelného bince. Hráli jsme u cigár s Honzou magický karty a nejednou mě v pomalým baru ukecal na druhý, třetí pivo.
A hlasité vzdychy souložícího páru se zřetelně slyšitelnou artikulací i přes zeď? Na denním pořádku.
Zapadlou Kunzovou jsem udržoval kontakt s vysokými stropy. U bytnýho jsme chodili vyklízet suť, přezdívali jsme mu Majordomus. Připálil jsem tam cizrnu na uhel a snad se to nikdy nevyvětralo. Andrea nosila do kamrlíku pro služku bukové větve místo garnyží a svedla tam nejedno chlapecký tělo. Já jsem mezitím obdivoval mrňavý balkonek a průduch starých vafek, ve kterých jednoho dne našel svůj konec spálený vrabec, starý a mrtvý. Na bytě jsem se opět shledal s prostředním bratrem, byl pilířem. Jednoho dne Pavlína přitáhla z práce pět kilo čokoládových bonbonů. Rozházeli jsme je po chodbě a ve zkouškovém jsem jich uměl i čtyřicet za den. Parkety už nevrzaly, ale já už věděl, že vítr vane správným směrem.
Příběh Rotalovy se ještě píše, čtenáři, ale tenhle tmavý sklepní byt, který je mi dnem, bude v těchto malých dějinách bydlení osazen podobně zdobeným rámem, jako pamětníkům legendární Staňkova či Úvoz. Pozoruhodný je, že všechny ty denní rituály: pálení na balkoně, vybírání svršků, sprchování, vaření, nulová rekreace a instantní vztahy vyšuměly do propadla času tak nějak dřív.
Jako by skoro ani nebyly.
Žádné komentáře:
Okomentovat