Hladím od prachu dvě černý dlaně figuriny, jsou jako živý.
Strnulý připomínky vlastního těla, hmoty.
Zlatý pírko – brož, jízdenky, kazety, cizí bankovky, staré noviny.
Spálit.
Spálit to všechno v krátký lhůtě, byl bych zase víc člověkem než hřídelí.
Ale co texty, co neosobní rozmluvy s Tebou, čtenáři? Když se zaposloucháš do bzučící elektřiny, zahlídneš ušima lavičník, poprsník, krátčata a třeba i ondřejský kříž, který mimo krov má na sítnici vpálený každý skot jako tištěný spoj.
Slyšíš? Příliš lidské jednání v tobě dříme a ty ho nechceš probudit.
Na druhou stranu se bez zpráv z vnějšku neobejdeš, protože jinak neporozumíš tomu, co děláš.
Potřeba pohledu z vnějšku je potřebou radikální, nejde bez ní přežít.
Proto chtěj, aby ti přátelé kladli odpor. Odpor přátelský a obětavý.
Zprávy z vnějšku nelze vyslat bez vydání energie, uvnitř nelze žádnou zprávu přijmout bez zachvění a otřesu.
Žádné komentáře:
Okomentovat