Fištron na celky

Mezi červenými nosy, strnulými úsměvy, pod vesmírným šapitó prosakuju hořícími obručemi, prosakuju realitou.
Teď se zrovna brodím Kyjovkou. Tvář Jihomoravského luhu se mračí. Než padesátiletý výročí železné facky rudého režimu je luh trápen vlhkostním režimem. Nedělám ouchcapky.
V dalším skoku lezu na vysoký komín a nedívám se pod sebe. Místo banneru s třeskutým poselstvím to vidím na heroický ohňostroj. Na jedné straně mince ekrazit, na druhé donarit.
Taky všem ukážu, kdo je tady fištron na celky a kdo špecialista na mikrokosmos.
Můj anděl strážnej má křídla jako dvě nevěsty, za letu v horizontále jen náznakem postrkuje záda, když kolísám.
A teď těžký kameny z lapidária: Veliký noční incident, na jehož prvním konci je křik a na druhým tichý bdění na ochozu. Na základovou spáru pokládám neposlušný slova.
Čtenáři, žij.